Community post
Poetické okenko
Sedím sám
Zase v pokoji beznaděj síly.
Humor či smíření mi dívka nabízí.
Krutě bledě to vypadá.
Proč nabíham si sám nevím.
Jsem slabá duše bohužel to tuším.
Co si počít když v životě jsem ztracený?
Na nápravu pozdě.
Život bolí zraňuje mně i když občas se usmívá.
Zasloužím si štěstí sám nevím?
Asi ne moc bych toho chtěl.
Tak dál proud života mnou smýká.
Někdy málo někdy dravá nemilosrdná řeka.
Příště sepisu povídku veršovat atd neumím 😀 ale fantasy povídky rád tvořím ve své hlavě.
Replies (3)
Prohnal jsem Tvé verše skrz ChatGPT a trochu upravil a vypointoval.
Vyšlo to takhle:
Sedím sám,
v pokoji tichém,
kde beznaděj sídlí.
Dívka nabízí mi smíření,
úsměv,
ale vše se zdá tak krutě bledé.
Nevím ...
Proč stále narážím sám na sebe?
Nevím ...
V hloubi duše tuším, že jsem slabý.
Co počít, když se v životě ztrácím?
Je na nápravu pozdě?
Život pálí a zraňuje,
i když se občas tváří vlídně.
Zasloužím si štěstí?
Nevím ...
Toužím. Snad příliš.
A tak mě proud života unáší,
někdy tiše,
jindy jako dravá, nelítostná řeka.
Sedím sám.
A nevím ...
Používáš někdy ChatGPT? Pro inspiraci dobrý.
Nee ale dobrý nápad
Tak to jsi jeden z mála. Mám dojem, že za většinou písňových textů a politických programů dneska stojí umělá inteligence.
!WINE